PRG-AMS-DTW-STL

Tak konečně jsem si našel čas na psaní, čas tu utíká hodně rychle, když je pořád co dělat. Začnu od
začátku a to asi odletem. Když jsem přijížděl na letiště, asi jsem si moc neuvědomoval, že za 2 hodiny
budu sedět sám v letadle a začne můj velký trip do USA. Po dlouhé frontě na odbavení, protože ČSA
odbavovala 5 letů jen na 7 přepážkách, jsem se rozloučil s rodinou a hurá na letadlo do AMS. Let
do AMS byl v pohodě, dostali jsme sušenky a pití. Seděl jsem vedle korejského páru, který celou
dobu letu spal. Až chvíli před přistáním i jsem si trošku začali povídat. Když jsem vystoupil z letadla,
musel jsem najít přepážku KLM, kde mi vytisknou letenku na další dva lety. Takže jsem z prstů A, kde
jsem vystoupil z letadla, sprintoval do prstů E. Nevím proč jsem sprintoval, prostě jsem se bál, že to
nestihnu. Na cestě do prstů E mě čekala pasová kontrola, kde byla obrovská fronta. Nějaká slečna :D
tam radila, ať jdu na self controlu, takže já šel, vše jsem udělal, ale nepustilo mě to, pak mi otevřela
dveře další slečna a vynadala, že mi není 18 a že nemůžu chodit na self controlu :D ale pustila mě,
takže jsem ušetřil 20 až 30 minut, čili se to určitě vyplatilo. Potom jsem si nechal vytisknout letenku,
a šel na gate, kde mě překvapil boarding time a to 1:40 minut před letem, takže jsem opět zase začal
sprintovat :D. Po té co jsem doběhl ke gatu, mě čekal nejdřív pohovor co budu dělat v usa, pak slavný
scanner, kde musíte zvednout ruce a vyfotí vás to nebo něco takového. Po tomto už probíhal nástup
do letadla, kde jsem seděl v zadní části letadla (40A). Seděl vedle mě v poho chlap z Nebrasky, který
byl v Evropě foukat skleničky! :D Let byl celkem v pohodový a i docela rychle utíkal. Jídlo: na začátku
oříšky a preclíky, pak hlavní jídlo pasta nebo kůře, pak sendvič a zmrzka, a jezdili snad 10x s pitím,
takže celkem v pohodě. Po přistání v Detroitu, mě čekala imigrační kontrola, ze které jsem byl hodně
nervózní a nakonec se mě pán z imigrační kontroly jenom zeptal na dvě otázky! HAHA :DDD. Pak
jsem si vyzvedl zavazadlo, které jsem přesunul na další pás a šel jsem na let do St. Louis. Let trval
jen 1:30 min. Nikdy jsem se tak často v letadle nezvedal, jako na tomto letu, protože pán který seděl
vedle mě měl v předu letadla děti :D. I když jsem mu nabízel, že si s ním vyměním místo a sednu si
místo něj k oknu tak reagoval tak, že, to néé, to není možný. Po přistání v St. Louis mě čekal už Bob,
který si mě vyfotil :D - moje první foto v US. Pak mě už čekala jen cesta domů. Pokračovaní příště
brzy ! :D možná dneska večer, když budu mít čas :)


a omlouvám se za chyby! určitě jich tam je požehnaně, ale není čas na opravovaní .D

Sorry guys!

Moc se omlouvám, ale skoro vůbec nemám čas psát, mám už něco připravené, ale tady v USA, je tolik věcí a furt se něco děje!

One day left!

Zdravím!
 Je to neskutečné, jak to uteklo. Pamatuji si, jak jsem v listopadu psal SLEP test a jak jsem si říkal, že odjezd je daleko. Pak když jsem v lednu obdržel placement a začal komunikovat s Bobem, jsem si taky říkal, že je to daleko. :DD A teď je 3.8 a já zítra nabírám směr DeSoto. Neskutečně to uteklo a když tenhle článek píšu, si čim dál víc uvědomuji, že budu v tuhle dobu zítra sedět v letadle.
Dál už nevím, co psát. Ale víc asi rozhodně až z Ameriky. Určitě chystám článek o letu, o škole a  o prvních dnech v USA.
Tak Čus Bus!!